Mandloně a ořešáky

Mandloň ( Prunus dulcis )

Mandloň je krásný teplomilný strom, nejvíce podobný broskvoni. Kvete velmi brzy zjara, proto vyžaduje teplé polohy a chráněná stanoviště. Problémem jsou jarní mrazíky, kdy květy mohou zmrznout a je po úrodě. Některé mandloně jsou cizosprašné a potřebují v blízkosti odrůdu, která je opylí. Mnoho odrůd je také samosprašných. Plodem jsou mandle, které vypadají tak trochu jako seschlé broskve. Dužnina je seschlá a tvrdá, sklízí se vlastně pecka. Proto se nejedná o klasický ořech, ale o botanickou peckovinu, stejně jako u broskví. Sklizeň probíhá od srpna do září. Pěstování mandloní je úspěšné v lehčích půdách, bohatších na vápník, draslík a fosfor. Těžké mokré a jílovité půdy nejsou příliš vhodné. 

Ořešák vlašský - královský (Juglans regia)

 Je spíše teplomilná dřevina, která nejlépe prosperuje v nižších nadmořských výškách, u nás se pěstuje většinou do 500 m.n.m. Nesnáší přemokřené nebo příliš vlhké stanoviště, kde letorosty ořešáku špatně vyzrávají a namrzají. Má rád dostatek vápníku v půdě a občasné povápnění pozemku zlepšuje jeho zdravotní stav. Ořešák je větrosnubný, čili je opylován větrem. Výskyt pozdních jarních mrazíků mu nesvědčí a květy mohou zmrznout. Strom je mohutný dorůstá až do výšky 20 metrů, ovšem odrůdové ořešáky bývají menší. Proto se většinou vysazují jen 10 až 12 metrů od sebe. Řez ořešáků se většinou neprovádí, (kromě výchovného řezu mladých stromků), protože stromy mají samoregulační schopnost. Pokud je opravdu potřeba strom prořezat, nejlepší dobou na řez je červen. Podnože pro ořešáky jsou nejčastěji používány semenáče ořešáku vlašského (juglans regia) ale také méně vzrůstné semenáče ořešáku černého (juglans nigra), na němž stromy rostou slaběji. Ořešáky mohou trpět na houbové a bakteriální onemocnění a mají i některé významné škůdce. Z nemocí je třeba zmínit Bakteriální skvrnitost a Antraknózu. Bakteriální skvrnitost se projevuje zčernáním plodů a hlavně černáním stopek listů a odumíráním pletiv. Důležitou prevencí je výběr stanoviště, které nesmí být příliš vlhké a hustě zaplevelené (čili dostatek slunce a větru). Lze použít i měďňaté přípravky. Antraknóza způsobuje černání listů a plodů. Je to houbové onemocnění a šíří se v květnu ze spadaných nakažených listů, které jsme na podzim nespálili. Šíření antraknózy je podporováno opět vlhkým prostředím a počasím. Proti šíření nemoci pomůže i prosvětlit korunu, nebo měďnaté fungicidy formou postřiku. Vrtule ořechová je škůdce ořešáků. Je to 10-ti milimetrová muška, která klade vajíčka do zeleného oplodí ořechů, které pak vylíhlé larvy konzumují. Do samotného jádra pak nepronikají, ale ořechy hnijí působením plísní a infekce. Protože přezimuje v půdě, lze proti ní bojovat i tím, že pod stromem je umístněná fólie proti plevelům.